RealityMIX.cz

Rezidenční výstavba směřuje ke stále úspornějším stavbám

Rezidenční výstavba směřuje ke stále úspornějším stavbám

Úspory energií jsou tématem jak pro uživatele domů a bytů, tak pro developery, velké investory i architekty. Také ekonomická krize přispívá k tomu, že jde o stále aktuálnější otázky, mnohé státy západní Evropy přitom mají ve srovnání s Českou republikou několik desetiletí náskok. Bývalý děkan Fakulty architektury VUT v Brně a odborník na „ekologické“ stavitelství Josef Chybík tvrdí, že vše závisí na způsobu myšlení a přístupu k problematice.

Úspory energií jsou tématem jak pro uživatele domů a bytů, tak pro developery, velké investory i architekty. Také ekonomická krize přispívá k tomu, že jde o stále aktuálnější otázky, mnohé státy západní Evropy přitom mají ve srovnání s Českou republikou několik desetiletí náskok. Bývalý děkan Fakulty architektury VUT v Brně a odborník na „ekologické“ stavitelství Josef Chybík tvrdí, že vše závisí na způsobu myšlení a přístupu k problematice.

Jak podle vás došlo k tomu, že se investoři a stavebníci začali zajímat o energeticky šetrné bydlení?

Vnímám to především v souvislosti s energetickou krizí, která nastala na začátku sedmdesátých let. Tehdy se začalo hovořit o tom, co může nastat, pokud dojdou zdroje energie. I do tehdejšího Československa se začaly ze Západu šířit směry uvažování, které vedly k energeticky úsporným domům. Tento zájem se ještě více prohloubil po roce 1989, kdy se k nám začaly dostávat i úsporné technologie ze zemí, kde se již používaly. Šlo hlavně o inspiraci ze Švýcarska, Německa a především z Rakouska, které nám v tomto směru může být vzorem.

Jak na tyto trendy reagovali lidé z oborů, jichž se týkaly?

Čeští stavitelé a architekti se po roce 1989 pozvolna začali probouzet a začaly se objevovat první nízkoenergetické domy, jako byl například penzion ve Svitavách architektů M. Hudce a S. Hrazdíry (1991), regenerované panelové domy v Brně-Novém Lískovci (2001) nebo rodinné domy v Lažánkách (2003) či v Kuřimi (2005). V současnosti vývoj směřuje ke stále úspornějším stavbám -k pasivním, nulovým nebo dokonce plusovým domům. To je jednoznačně aktuální směr a dnes již lidé na tyto trendy velmi dobře slyší.

Z pasivních domů můžeme vzpomenout komplexy rodinných domů v obci Koberovy v Českém ráji nebo v Židlochovicích, Ekologické centrum Veronica v Hostětíně nebo rodící se soubor energeticky úsporných domů v Hradčanech u Tišnova. Jedním z posledních je architektonicky velmi zajímavý a na tradici brněnského funkcionalismu navazující pasivní rodinný dům v Brně-Jundrově.

Jak se vyvinul postoj stavebních firem k nízkoenergetickému stavitelství?

Pokud jde o dodavatele, i oni již na toto téma slyší. Ono jim ani nic jiného nezbývá, než aby se tomuto trendu přizpůsobili. Musejí ale změnit spoustu návyků, které z dřívějška přetrvávají, a začít stavět jinak, než byli zvyklí. Pokud jde o akademickou půdu, ať již o fakulty architektury nebo o stavební fakulty, studenti se již s úspornými stavbami seznamují a přenášejí potřebné znalosti do praxe.

Rozdíl mezi počtem nízkoenergetických a pasivních staveb u nás a například v R akousku je v několika řádech – čím to je?

Je to hlavně ve způsobu myšlení, který vede k vývoji a využívání technologií, které energetické úspory umožňují. V západních zemích je to ale také díky lepšímu pochopení situace, kdy je potřeba omezit plýtvání a snížení zátěže životního prostředí. Ta totiž u úsporných domů není zdaleka tak velká jako u běžných, ať už jde o výrobu materiálů, dopravu stavebního materiálu, produkci CO2 atd.

Jiné uvažování se projevuje například v tom, že řada mateřských i základních škol se na Západě buduje jako pasivní dům. To je nejlepší způsob, jak šířit povědomí o tomto typu staveb. Lidé si již v raném věku uvědomují řadu souvislostí o energetické úspornosti a citlivém přístupu ke zdrojům. Když dospějí, sami si postaví podobné typy domů, které jsou výborně uloženými penězi pro život ve stáří, kdy již nebudou muset vynakládat velké částky na energie.

Má tento trend výraz i v politice EU?

Úspory energie, které se promítají do všech společenských oblastí, se také stávají předmětem zájmu Evropského parlamentu (EP). Z jeho doporučení pro Evropskou komisi vyplývá, jak vážná role se pasivním domům v evropském prostoru přikládá. V usnesení Evropského parlamentu se v požadavcích na energetickou náročnost budov vyzývá, aby Komise navrhla závazné požadavky, podle nichž by všechny nové budovy vyžadující vytápění či chlazení musely být již od roku 2011 postaveny podle norem pro pasivní domy nebo obdobných norem pro nebytové domy.

Další usnesení EP z února 2009 vyzývá Komisi, aby pro EU stanovila přísné cíle a vytvořila integrované politiky průmyslu, které zaručí energeticky účinným technologiím přístup na trh a zajistí jejich zavádění. Součástí těchto politik by měl být rozvoj společných technologických cílů, například pasivní domy, větší využívání integrovaných politických strategií, jako jsou takzvané „lead markets“ a „zelené veřejné zakázky“, a podpora právních úprav týkajících se technických řešení výrobků a povinných norem.

Nízkoenergetické nebo pasivní byty a domy vyžadují určitou poučenost a zájem zákazníka, což je ale určitá exkluzivita. Stanou se pasivní objekty běžným artiklem na trhu?

Myslím, že již dnes to je běžný trend. Povědomí o tom, co znamená úsporný standard, je již obecně rozšířené a lidé k domům tak přistupují. Přesvědčil jsem se o tom například při průzkumu mezi obyvateli pasivních domů v Židlochovicích.

Může trend jiného uvažování vést i k proměně trhu se stavebními materiály například ve prospěch dřevostaveb?

Jednoznačně ano, velký počet pasivních domů je postaven jako dřevostavba a dřevo nyní zažívá velkou renesanci. Dozvídáme se dnes o dřevě také řadu věcí, o kterých jsme neměli ani tušení. Tradice využívání dřeva byla u nás přerušena a v současné době, když vyjedeme do Rakouska nebo Švýcarska, žasneme, jak se dá se dřevem pracovat. Lze je uplatnit i na velkorozměrové konstrukce a ani se vzduchotěsností takových staveb není problém.

Prostor dostávají i nové izolační materiály, jako jsou třeba vakuové izolace, které jsou pět- až desetkrát lepší než klasické materiály. S jiným myšlením také souvisí další směr šetrného stavitelství – domy z přírodních materiálů, jako je například sláma. V Rakousku stojí moderní stavby využívající coby izolaci slaměné balíky, které perfektně fungují a nemají problém s energií.

Kde mohou developeři čerpat informace o možnostech nízkoenergetického stavitelství?

Dnes je již i v České republice postavena řada domů v pasivním nebo nízkoenergetickém standardu, které mohou sloužit jako inspirace a zdroj informací. Zájemci o reference se mohou také vydat do Rakouska, kde takových staveb stojí tisíce. Využitelné jsou i webové informace a osobní kontakt s poradenskými centry, například Centrem pasivního domu, poradny Ekis a podobně. Možností je řada.

Představa pasivního domu je často spojována s malým a kompaktním rodinným domem. Jak široké jsou možnosti tohoto typu stavění?

Jako pasivní se dají stavět všechny typy domů od obytných občanských staveb přes penziony až po rozměrné veřejné stavby. Například v rakouském Grazu se nyní v pasivním standardu dokončují vysokoškolské koleje, ve Vídni stojí koleje postavené jako pasivní dům. Mezi největší pasivní domy patří některé administrativní budovy v Německu a Rakousku. V pasivním standardu lze postavit jakýkoli typ stavby.

Uvažování o pasivních domech od konceptu malého domu k velkým stavbám přitom představuje naprosto přirozený vývoj. Jestliže můžeme postavit malý úsporný objekt, proč by nešlo postavit velký. Paradoxně nejdůležitějších úsporných parametrů se ve velkých domech dosahuje snáze než v malých objektech. Nevidím důvod, proč by se u nás úsporné stavby nemohly uplatnit v mnohem větší míře, než jak tomu zatím je.

Jak byste charakterizoval způsob nízkoenergetického uvažování o stavbě?

V centru celého uvažování stojí člověk a jde přitom o to, aby se vytvořilo kvalitní vnitřní prostředí a současně aby energeticky budova byla co nejméně náročná. Takové myšlení ale není úplně nové – již manželé Tugendhatovi na konci 20. let minulého století uvažovali podobně. Postavili v Brně dům s řízeným větráním, jižně orientovanou stavbu obklopují prosklené stěny, na sever míří minimum otvorů, uvnitř se nachází hmota schopná akumulovat sluneční záření… Tehdejší materiály ale ještě nedovolovaly postavit pasivní dům. Jsem přesvědčen, že kdyby Ludwig Mies van der Rohe stavěl dnes, byly by to domy v pasivním standardu.

Jiný způsob uvažování vede i k tomu, že se berou v úvahu i širší souvislosti stavby -její umístění, doprava a podobně. O co vlastně jde?

Do úvah se zahrnuje takzvaná šedá energie, ta je velmi důležitá k vyhodnocení otázky, zda je ještě dům skutečně úsporný. Počítá se do ní množství energie na vytěžení suroviny pro výrobu stavebního materiálu, její energetická náročnost, ale také energie potřebná na budoucí odstranění domu, až skončí doba jeho životnosti. Roli hrají i širší souvislosti -například věci spojené s provozem domu, jako je třeba doprava lidí do místa zaměstnání, městských center. Hodnota dokonalého pasivního domu, z něhož obyvatelé denně musejí dojíždět padesát kilometrů do zaměstnání, je v těchto souvislostech nižší.

Nízkoenergetický dům představuje spoustu přesných požadavků na technologie, provedení. Je to pro architekta nějak omezující?

Naopak, je to inspirativní. Vidím to i u našich studentů, kdy přemýšlejí v jiných kategoriích a přemýšlejí o nich rádi. Především je nezbytné dát do souladu formu a provoz s energetickou náročností díla. Přitom se nejedná o nic nového, jen o respektování již Římanem Vitruviem definovaných postulátů o architektuře, kterou spojoval s její trvalostí, účelností a krásou. Dokladem, že naše škola jde v tomto směru správnou cestou, jsou výsledky z praktického uplatňování poznatků.

Nejlepší zpětnou vazbu získáváme z nejrůznějších veřejných architektonických soutěží. Řada z nich je vypsána tak, že v jejich rámci jsou očekávaná díla prověřená energetickým vyhodnocením. Právě zde mohou studenti dobře uplatnit svůj talent a vzdělání, které na fakultě získali v oblasti navrhování energeticky úsporných staveb. Musím s radostí konstatovat, že v těchto střetnutích dosahují vynikajících výsledků. Příkladem jsou poslední dva ročníky mezinárodní a dobře obsazené soutěže Dřevěný dům, kde se stali vítězi.

Jak do podpory zmíněných trendů může vstupovat stát a jak se díváte na program Zelená úsporám? Je tento druh státní podpory krokem správným směrem?

Je dobře, že se pro tento účel objevily peníze. Zjednodušením podmínek se nyní snáze dostanou ke stavebníkům, žádostí přibývá a je dobře, že taková cesta existuje. Nejen nové domy, ale i celá stará výstavba takovou injekci potřebuje, tímto způsobem se z nich dají vytvořit kvalitní domy.

Zdroj: Realit

Podobné články